Konec škrtů v Evropě? – 2. část
16.5.2012 09:40

Pokud je fiskální konsolidace nutná, musí být prováděna v prostředí, které podporuje růst, a diferencovaným způsobem, aby bylo možno dosáhnout rovnováhy mezi nutnou fiskální konsolidací a růstovými opatřeními.“
Co tedy navrhuje Hollande?
Propaguje, aby se znovu projednaly podmínky fiskální dohody, ve které se země již zavázaly k přísnému dodržování úsporných opatření. Požaduje, aby byl kladen větší důraz na růst.
Jako podporu ekonomického růstu ve Francii slíbil vytvořit 150 000 nových pracovních míst. Také chce zavést dvě nové vyšší daňové sazby a novou daň z finančních transakcí. Prosazuje také daň z kapitálových zisků bank.
Proti těmto krokům jsou ale také námitky. Jedná se prý jen o jiný druh škrtů – trestání bohatých vysokými daněmi.
Je možné změnit pravidla zahraniční pomoci?
Fiskální dohoda EU byla podepsána 25 z 27 států EU. V současnosti probíhá proces ratifikace v jednotlivých zemích. Je zaměřena především na to, aby se jednotlivé vlády chovaly disciplinovaněji, co se týče nakládání s veřejnými financemi, a také na to, aby přesvědčila trhy, že se veřejné finance opět nevymknou kontrole.
Bude zajímavé sledovat, jak se odehrává slib pana Hollanda na opětovné vyjednání podmínek smlouvy.
Před několika týdny se zdálo, že by tento krok narušil pracně dohodnuté plány. Nyní jsou zde ale znaky posunu zájmu – směrem od škrtů výdajů k růstu – což může znamenat, že návrhy pana Hollanda budou shledány užitečnými.
Pippa Malgrem, prezident společnosti Principalls Asset Mangement, se domnívá, že kroky, které chtějí nově zvolení vůdci podniknout, budou omezeny - rozhodnutími, které provedli jejich předchůdci, a také „stavem ekonomiky“. Tyto země jsou stále zavázány k platbě úroků, a proto si podle něj musejí utahovat opasky.
Německo nové projednání podmínek smlouvy kategoricky vyloučilo. Je ale otevřené možnosti vytvoření separátní smlouvy pro podporu růstu a konkurenceschopnosti.
Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle podtrhl, že růstu nemusí být dosaženo většími útratami, ale „rozumnějším utrácením peněz, které máme k dispozici“ a také strukturními reformami.
A co Řecko? Může zahraniční pomoc neuspět?
Budoucnost Řecka je znovu nejasná. Žádná z politických stran nezískala více, než 20% hlasů.
Středopravicová Nová demokracie neuspěla ve vytvoření pro-evropské koaliční vlády, která by podporovala úsporné balíčky.
Alexis Tsipras, vůdce levicové strany Syriza, se pokouší zformovat kabinet, který odmítne přísná nařízení, která ale byla už schválena jako součást zahraniční finanční pomoci.
Pokud uspěje, zahraniční finanční pomoc Řecku bude ohrožená.
Zbytek eurozóny a MFF by se musely rozhodnout, zda tako pomoc, která je vyplácena formou splátek v závislosti na dodržování stanovených kritérií, bude pokračovat. Pokud ne, Řecko bude pravděpodobně směřovat k opuštění eura.