Pět technologií, které by mohly změnit vše – 1. část
24.5.2012 21:35

Představují obrovskou příležitost. Například schopnost čerpat energii z vesmíru by mohla otevřít celá nová průmyslová odvětví. Technologie, které zachycují a skladují oxid uhličitý z tepelných elektráren, by dokázala ozdravit elektrárny již existující.
Úspěch není zaručen, jistě že ne. Technologie představují mnohé obtížně zvládnutelné technologické výzvy a některé vyžadují velké vědecké pokroky v laboratorně vytvořených materiálech, nebo geneticky modifikovaných rostlinách. Navíc inovace nesmějí představovat náklady, které by energií zdražily. Pokud se všechna kritéria podaří splnit, kterákoli z těchto technologií by mohla doslova vše změnit.
Solární energie z vesmíru
Již více než 3 desetiletí si vizionáři představují zachycování solární energie z míst, kde slunce nepřestává svítit nikdy – z vesmíru. Pokud bychom dokázali umístit na orbitu okolo Země obří solární panely a dopravit jen pouhou frakci dostupné energie zpět na Zemi, tyto panely by zajistily nepřetržitý přísun energie na kterékoli místo na planetě.
Obrázek:Sluneční světlo je odráženo od obřích zrcadel na plochy fotovoltaických článků. Světlo je přeměněno na elektřinu, ta je poté převedena na mikrovlnné záření, které je posíláno na Zemi. Pozemské antény zachycují toto záření, a převádí je zpět na elektřinu, jež putuje do rozvodné sítě.
Tato technologie může vypadat jako science fiction, ale je v podstatě jednoduchá: Solární panely na orbitě, ve výšce okolo 22 000 mil, sbírají energii, a ta je ve formě mikrovlnného záření transportována na Zemi, kde je převedena na elektřinu a zavedena do sítě. (mikrovlnné paprsky jsou považovány za bezpečné). Pozemní přijímací stanice, o velikosti asi míle v průměru, by produkovala okolo 1 000 MW – dost na provoz přibližně milionu domácností.
Náklady na transport solárních kolektorů do vesmíru jsou zatím největší překážkou. Je tedy nutné navrhnout systém lehký natolik, aby k jeho transportu stačilo pouze několik cest do vesmíru. Několik zemí a společností pracují na vývoji podobných systémů a chtějí docílit jejich spuštění přibližně do 10 let.